The Perks of Being a Wallflower - Ten, kdo stojí v koutě ⭐⭐⭐⭐⭐

Tak jsem konečně dočetla další knihu v orginále. Druhá trofej do sbírky :-) Vybrala jsem si relativně útlou knihu The Perks of Being Wallflower, česky vydáno jak Ten, kdo stojí v koutě, jejímž autorem je Stephen Chbosky. Relativně útlá říkám proto, že mi přišla nejslabší, z knih, které jsem si pořídila, ale je to plnohodnotná kniha s cca 230 stranami hutně popsanými textem. Po první knize Bridget Jones´s Baby to byla z počátku rozhodně změna. Když jsem si navíc na obálce přečetla, že je kniha zařazena do edice Modern classic, trochu jsem se bála, aby to nebyla nuda nebo moc složitě napsané. Ale z několika recenzí jsem měla potvrzeno, že angličtina v této knize je jednoduchá a že je to na začátek skvělá volba. Prvních pár stránek pro mě nebylo tak komfortních, jako byl konec Bridgit, tak jsem jsem si říkala, že kniha je prostě o dost angličtinářsky obtížnější, nicméně to se odhadem po 20 stránkách změnilo, zvykla jsem si na styl vyprávění této knížky a už se mi to zase četlo mnohem snáz. Čím víc jsem se blížila kde konci, tím to bylo jednodušší. Stejně tak to bylo u předchozí knihy Bridget Jones´s Baby, takže opravdu to chce trpělivost a během prvních stran si zvyknout na styl autora, začíst se do příběhu a pak už se to rozjede. Ke konci už mi to přišlo skoro tak přirozené, jako bych to četla v češtině. Nevím jestli to takhle bude fungovat pokaždé, to se teprve uvidí. Že jsem si na styl psaní v této knize musela chvíli zvykat mi přijde ale vlastně docela logické. Ty dvě knihy, co jsem zatím přečetla jsou totiž stylem psaní velmi, ale velmi odlišné. 

Bridget Jones je kniha postavená především na dialozích - buď skutečných nebo vnitřních dialozích samotné Bridget. Naproti tomu kniha Ten, kdo stojí v koutě je kniha psaná hlavně formou vyprávění. Dialogů je tam podstatně méně. Navíc se ještě jedná o vyprávění o tom, co se stalo, takže se připravte, že se na vás povalí slovesa a samozřejmě i celé věty převážně v minulém čase. Bridget Jones je psaná především v čase přítomném, maximálně budoucím. Ze začátku to byl nezvyk, ale ukázalo se, že se není čeho bát. Věty ani slovní zásoba v Ten, kdo sedí v koutě, nejsou nijak nadměrně komplikované, ale opět se tam občas přece jen v porovnání s Bridget Jones objeví některé náročnější souvětí. Párkrát (tak 3x za celou knihu) jsem si nebyla schopná s určitou pasáží poradit a pochopit její smysl, tak jsem si prostě vzala aplikaci Google Translate v mobilu a přes fotoaparát namířený na daný text jsem si ho nechala překladačem přeložit. Překlad samozřejmě není zdaleka dokonalý, ale obvykle mě navedl na správným směrem a už jsem si s tím pak poradila sama. Takže tohle určitě doporučuji, nebojte se toho. Samozřejmě tím nechci říct, abyste si koupili knihu v angličtině a pak ji četli přes obrazovku svého mobilu, ale ve výjimečných případech je to super rychlý pomocník. 

Britská x americká angličtina

Další věc, která mě napadá zmínit a uvědomila jsem ji až teď při čtení této knihy, je fakt, že není pouze jedna angličtina, ale minimálně je fajn rozlišovat mezi britskou a americkou angličtinou. To je samozřejmě obecně známá věc ;-) ....pro někoho by ale i toto mohlo být kritérium pro rozhodování, jakou knihu číst. Mezi americkou a britskou angličtinou, kdosi tvrdil, je podobný vztah jako mezi češtinou a slovenštinou. Oba jazyky jsou hodně podobné, národy si navzájem celkem bez problémů rozumí, ale existují i slova, která jsou v obou jazycích rozdílná. Tím, že má angličtina rozhodně není na nějaké skvělé úrovni, tak paradoxně ten rozdíl mezi britskou a americkou psanou angličtinou zas tak velký nevidím :-) Maximálně si všimnu, že je použito slovo typické pro danou zemi, ale rozdíly v gramatice, které taky nějaké jsou, nejsem schopná vnímat. Smysl věty chápu a jestli je napsaná v předpřítomném čase nebo minulém prostém nebo jestli je věta poskládaná tak nebo onak - to je mi vlastně ve finále jedno :-) Ale to, že jsem se z britské angličtiny, ve které byla psaná Bridget Jones, přesunula v knize Ten, kdo stojí v koutě do americké angličtiny jsem pochopila, ani nevím přesně jak, velice rychle. Tak pokud chcete být zaměřeni např. pouze na britskou angličtinu, která se u nás učí ve škole, tak na tohle musíte dávat pozor. Ale nevím, jestli to vlastně někomu reálně vadí, každopádně raději to zmiňuji...

O čem kniha The Perks of Being a Wallflower (Ten, kdo stojí v koutě) je?

No a teď už k samotnému obsahu knihy Ten, kdo stojí v koutě. Musím říct, že jsem z knížky naprosto nadšená. Je to úžasně milý, svižně plynoucí příběh. Celá kniha je v podstatě psaná jako deník, ale formou dopisů, a to ze školního roku 1991/1992. Hlavní hrdina je 15letý kluk Charlie, který nastoupil do prvního ročníku střední školy. Je to takový tichý kluk s bohatým vnitřním světem, který ne vždy úplně správně chápe společenské zvyklosti. Po chvíli se mi naprosto jasně vybavila asociace na Forresta Gumpa. Charlie na rozdíl od Forresta tedy rozhodně nemá snížené IQ, ale ve způsobu, jak uvažuje a jak je naivní a věrný, mi toho Forresta po celou dobu fakt hodně připomínal. Charlie se ve škole skamarádí se staršími spolužáky z posledního ročníku. Ty ho pak postupně seznámí s alkoholem, cigaretami, drogami, gay komunitou i prvními vlastními sexuálními zkušenostmi, ale nebojte, nejedná se o žádné Děti ze stanice ZOO - tyto neřesti dělají v knize více méně jenom jemné kulisy pro příběh skutečného přátelství. Při čtení dopředu nebude vědět, s čím přijde Charlie v dalším svém dopise. A spousta věcí je opravdu překvapivých! Během celého čtení se mě držel opravdu příjemný a milý pocit. Všechny postavy byly sympatické a žádná z nich nebyla vyloženě černobílá. Je to vlastně i jedno z hlavních poselství závěru knihy - tedy, že ve všech z nás je něco dobrého a něco špatného a že nezbývá než to přijmout jako celek, protože to k nám patří a dělá nás to opravdovými. Celá kniha byla tedy opravdu moc příjemné čtení, akorát přišel docela překvapivý závěr formou epilogu a jeho začátek mě opravdu rozbrečel. Naštěstí pak ale pokračoval více méně v optimistickém duchu, tak se to dojetí vykompenzovalo nadějí.  

Rozhodně knihu doporučuji naprosto všem a doufám, že se mi podaří se k ní ještě někdy vrátit a přečíst si ji znovu.

Moje hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐

Obtížnost angličtiny: ⭐⭐

Varianta angličtiny: americká