Proč jsem vzdala četbu Fourth Wing - Čtvrté křídlo po první kapitole + úvaha nad žánrem "romantasy"
Tak jsem se těšila až budu mít přečtenou sérii Selekce, abych se mohla pustit do knihy Fourth Wing - česky Čtvrté křídlo, o které jsem slyšela ze všech směrů. Cca 14 dní zpátky totiž vyšel její český překlad, takže je logické, že se o ní hodně mluvilo. Nadšení booktuberek, které jsem sledovala bylo ohromné, mluvili o této knize jako o naprostém hitu, na úrovni řekněme Harryho Pottera... Ufff! Je vidět, že jsem v oblasti beletrie (a především co se týká booktubu a booktoku a bookstagramu a celého tohoto světa) úpný nováček. Nechala jsem se tím jejich nadšením také tak nadchnout, že jsem si knihu neuváženě koupila a to dokonce rovnou s pokračováním Iron Flame, které ještě nevyšlo česky. Strašně jsem se těšila, že přečtu nějakou aktuální novinku, o které se všude mluví a dokonce i pokračování, které se Čechům (mysleno v češtině, jinak jsem samozřejmě taky Češka jak poleno 😁 ) dostane do ruky až tak za rok. Teď toho hořce lituji. Na druhou stranu je to pro mě určitě cenná lekce, o tom jak to chodí v tomto dnešním instagramerském knižním světě. Knihy, které jsem dosud přečetla, mám všechny na základě doporučení z toho světa, ale jsou to technicky vzato "staré vykopávky", které si svoji popularitu vysloužili zřejmě ještě v době, kdy sociální sítě nehráli v knižním světe takovou roli - tedy aspoň tak si to myslím. Tyto knihy se mi moc líbily, takže nebyl zatím důvod doporučením ze sociálních sítí nevěřit. Naopak byla jsem nadšená, že někdo knihy přebere a řekne mi, se kterými stojí za to trávit čas. Jak naivní, že? 😊 Takže je jasné, že vystřízlivění a prozření muselo přijít...
Jestli jsem se něčeho bála, než jsem se do knihy Fourth Wing (Čtvrté křídlo) pustila, byla to spíš angličtina. Tušila jsem, že to bude asi boj, protože obecně je logické, že fantasy je plné specifických slov. Ale já se na knihu fakt těšila, tak jsem doufala, že mi to pomůže tato úskalí překonat... Navíc po krásné, ale svým způsobem dost přeslazené a naivní Selekci, jsem chtěla zkusit trochu jiný žánr než naivní romantiku...
POUČENÍ: příště si důkladněji zjistit, co je kniha vlastně za přesný žánr !
Měla jsem pocit, že mám tu čest s fantasy knihou - alespoň tak byla ostatními předkládána. Zde se v největší míře ukázalo moje čtenářské zelenáčství. V dobách, kdy jsem četla beletrii, tzn. více 20 let zpátky (to je děsivé!!!) byl za vrchol fantasy žánru považován Harry Potter, Pán prstenů a Hobit. Samozřejmě ještě s tím, že Pán prstenů a Hobit jsou knihy, které byly napsané ještě dlouho před tím, než jsem je před těmi 20 lety četla. Ale tehdy se mi moc líbily. Takže jsem si myslela, že žánr fantasy bude pro mě ok. Ououou...
Žánr fantasy se od té doby očividně hóódně posunul. Asi mi to mělo dojít už z recenzí jednolivých booktuberek, ale bohužel nedošlo. Jediné, co jsem registrovala bylo, že fantasy je teď nesmírně oblíbené a že knih jsou mraky a mraky. Logicky to tedy musí číst každý ne? No... asi NE! Resp. velké prozření pro mě bylo, když jsem kdesi zaregistrovala, že knihomolský server Goodreads, který každoročně vyhlašuje vítěznou knihu v dané kategorii, vyčlenil pro rok 2023 novou knižní kategorii a to ROMANTASY. Teď už tomu lépe rozumím. Svět fantasy literatury je totiž v současnosti obsáhlý a v posledních několika letech doslova zaplavený knihami, které se sice odehrávají ve smyšleném světě, takže jsou technicky vzato fantasy, ale příběh je z velké části prostě typická romantika. Dovedu si představit, že tuto éru odstartovala někdy kolem roku 2008 upírská série Twilight - Stmívání.
Romantické linky ve fantasy knihách zůstávají dodnes, ale co se od Stmívání do dnešního dne nejsíš změnilo je úroveň řekněme erotiky v knihách. Opět nejde než si nevzpomenout na rok 2012 a mánii kolem vydání Padesáti odstínů šedi. Od té doby začaly erotické nebo možná přesněji řečeno pornografické romány vycházet jak houby po dešti. Tohle v knihách do té doby prakticky nebylo. Vzpomínám si, jak se nám ve třídě na střední škole objevila v rukou kniha údajně od známého, uznávaného spisovatele Oscara Wilda - Lady Fuckingham. Všichni jsme měli vykulené oči a nevěřili jsme, že něco takového může být napsáno na papír a vydáno. Padesát odstínů šedi, ale všechno změnilo a zdá se, že dnes je určitý stupeň erotiky v jistých žánrech skoro již povinností.
A abychom si rozuměli - obecně mě erotika v knize nevadí. Padesát odstínů šedi jsem tehdy pro zajímavost četla a ačkoliv jsem v dalších dílech již touhu pokračovat neměla, tak s knihou nemám problém. Stejně jako s onou skoro již 150 let starou Lady Fukingham a pár dalšími, které se mi dostaly do ruky. Prostě žánr, který dává, to co od něj čtenář v tu chvíli očekává.
Bohužel jsem si asi nebyla dostatečně vědomá toho, že určitý stupeň poronografie je v dnešních knihách již zřejmě celkem normální. V romantické knize by mě to překvapilo méně, ve fantasy mě to překvapilo více a přišlo mi to nějak divné. Nebylo to to, co jsem chtěla v dané knize číst. Respektive...
Problém, který mám konkrétně teď se Čtvrtým křídlem (jiné knihy z žánru romantasy hodnotit nemůžu) není totiž ani tak samotná "erotika", asi bych jí v určité míře v pohodě skousla nebo dokonce možná i přivítila... - těžko ale rozdýchávám to, že jsem přečetla sotva 25 stran a ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka Violet ocitá řekla bych ve velmi stresující situaci, kdy může s velkou pravděpodobností zemřít a měla by se plně soustředit na svůj výkon - to hlavní co se jí v tu chvíli začne honit hlavou je, že neznámý voják stojící opodál je tak strašně HOT (sexy), že nikoho víc HOT nikdy neviděla. Proboha! A to si myslím, že angličtina je v tomto případě minimálně pro mě dost situaci "změkčujícím" prvkem a asi si nechci ani představovat, jak by to vyznělo v českém překladu. Pro vaši představu o čem mluvím je v knize celý dlouhý odstavec popisující, jak ho poprvé (na pár vteřin) uviděla - hodně zkráceně a v mém kostrbatém překladu něco ve smyslu:
Jen co ho uviděla, tak se jí srdce zastavilo. Je vysoký, svalnatý s ostrými rysy ve tváři, oči jako zlatě skvrnitý onyx. Všechno na něm je tak ohromující. Jeho rysy jsou tak drsné, jako vyřezávané, ale přesto jsou tak dokonalé, že vypadají jako by nějaký umělec na jejich vyřezávání strávil celý život a z toho minimálně rok strávil na ústech. Je to ten nejúžasnější muž jakého jsem kdy viděla a že jsem viděla hodně mužů.
Hned v dalším odstavci následuje text, který si ani netroufám překládat, tak jen pro ukázku citace z anglické verze:
"Even the diagonal scar that bisects his left eyebrow and marks the top corner of his cheek only makes him hotter. Flaming hot. Scorching hot. Gets-you-into-trouble-and-you-like-it level of hot. Suddenly, I can´t remember exactly why Mira told me not to fuck around outside my year group."
To jsem opravdu jediná, které tohle přijde tak neskutečně hloupé? Proboha tohle je strana 21 z 561 celkových! Co se bude dít v knize dál, když jen jeden kraťoučký pohled na neznámeho chlapa v ní vyvolá tohle?!
Pokud by takhle popsala muže poté, co by autorka vybudovala nějakou jiskřivou, vášnivou atmosféru v odpovídající situaci, asi by to bylo ok, ale ona za pár vteřin poté bude plnit super náročný úkol vyžadující absolutní soustředění, úkol ze kterého je vystresovaná a bojí se! Úkol, který podle statistik přežije 15 %! lidí a na který ji hodinu před tím nelítostně poslala její vlastní matka - generálka této vojenské školy, i když se její dcera na tento úkol (a další nadcházející úkoly) připravovala jen půl roku, na rozídl od ostatních, kteří byli připravováni celý život!!
Hned v odstavci následujícím po Violetiných nadržených myšlenkách, se však mezi Violet a Xadenem objeví klasické klišé mnoha romantických knih: nenávist - stručně řečeno: on je tak strašně HOT, ale nenávidím ho nejvíc na světě.
V tu chvíli jsem pochopila všechny ty negativní recenze na zahraničním booktubu na tuto knihu, které se ke mě dostaly bohužel až těsně předtím než jsem si knihu vzala do ruky a začala ji číst. Kdybych je totiž bývala objevila než jsem si knihu koupila na základě doporučení českých booktuberů, tak bych si Fourth wing zřejmě nekoupila. Tím, že ve čtení beletrie, nestydím se za to říct, po obrovské pauze teprve začínám, mám dlouhatánský seznam toho, co vypadá slibně a do čeho bych se chtěla pustit.
Já vím, že to zní příšerně, že knihu odkládám po pouhých 25 stránkách, ale na mě je tohle prostě příliš silný kafe. Před pár dny jsem dočetla Selekci, kterou by spousta lidí, hodnotila jako blbost a hloupou pohádku pro náctileté holčičky. Jenže mě tam za celých 1000 stran nic vyloženě nebilo do očí, že to nedává smysl a v rámci žánru mi to přišlo úplně v pohodě. Tohle (myslím Čtvrté křídlo) je ale po 25 stranách za mě tak moc hloupé, že tomu nechci obětovat další čas. Těžko si představit, že když prvních 25 stran vypadalo takto, že by zbytek knihy byl najednou mnohem lepší. Pokud autorka byla schopná napsat toto a nepřišlo jí to mimo, tak v ní nemám další důvěru.
Mimochodem, kdybych si bývala knihu kupovala fyzicky v knihkupectví a vybírala si ji podle svého úsudku, tak bych varování asi dostala, protože na zadní straně je hned v první větě uvedeno, že příběh je jakousi kombinací Hunger Games a Padesát odstínů.
Vzhledem k tomu, že jsem knihu nedočetla, tak ji ani nebudu hodnotit počtem hvězdiček, protože by to nebylo fér.